Naše ,,rybářská“ dovča
Naše první dovolená proběhla v České republice, na Lužnici v chatové oblasti u Dobřejic u Tábora. Malému bylo 8 měsíců a dovolenou jsme neplánovali žádnou. Většinou se zamlouvá cca půl roku dopředu a my neměli představu, jaké miminko Péťa bude a jak by zvládal letadlo, nebo několika hodinovou jizdu autobusem, či autem. V červnu přišel manžel s tím, že byl pozvaný na ryby a že by rád jel s námi.
Váhala jsem, ale nakonec jsem řekla proč ne. Příští rok plánujeme letět k moři a tak si to vyzkoušíme.
První věcí bylo balení. Potřebovala jsem zabalit tak, když by bylo celý týden ošklivě, nebo naopak vedro. Plenky, drogerku, jídlo a něco na zub. Bylo toho požehnaně. Nicméně se mi podařilo zabalit vcelku obstojně.
Lékarničku jsem nějak doma měla, ale neměla ji danou pohromadě. Sestavila jsem základ: repelent, kapky do oči, nasivin, sterimar, Imazol, náplastí s Garfildem, Fenistil kapky, Fenistil Roll-on, Espumisan kapky, Calgel, teploměr, Nurofen sirup.
Jízda autem trvala asi 2 hodiny a Peťulka to zvládl bezvadně. V chatce jsme měli k dispozici jeden pokoj, kde byla manželská postel a jedno jednolůžko. Rozložili jsme cestovní postýlku a já z jednolůžka vytvořila přebalováček.
Jídlo jsem měla zamražené v dózičkách a ovocné přesnídavky jsem koupila. První den bylo krásně slunečno a tak jsme celý den trávili venku na podložce, nebo v kočárku na prochazce. Jenže pak začalo pršet a to byl horor. Být zavřeni s miminkem, které jenom leze a při tom chce všude, v jedné místnosti, bylo nad mé sílí. Všude se musel přenášet, dovnitř – ven, začala jsem si uvedomovat, že jsem víc unavená, než když je manžel v práci a já celé dny sama pečují o malého.
Nicméně, z celého týdne pršelo jen dva dny a z toho i den poslední. Nepříjemné bylo i bodnutí vosou, které dostal Péťa na zadní straně stehna. Plakal bezprostředně po, pak už ne. Aplikovala jsem Fenistil Roll-on a kapičky. Čekala jsem na případnou reakci, ta se naštěstí nedostavila a druhý den po štípnutí zbyl jen maličký flíček.
Cesta domů probíhala za deště a tak se jelo pomaleji a na Péťovi to bylo znát. Poslední půlhodinku v autě už byl protivný a snažil se ze sedačky zvednout. Zabavovala jsem ho různými hračkami a předměty které jsem měla po ruce, například papírové kapesníkdy, nebo kabelka. Péťa si to rád prohlížel. Po návratu domů, byl Péťa v sedmém nebi. Všechno si prohlížel a hrál si s hračkami, které jsme nebrali s sebou. Takže já měla klid na to, vše v klidu vybalit. Nebudu se tedy už bát vyrazit s rodinou na delší dovolenou ?.
