Každé mamince občas dojdou síly
Ikdyž jsem jich neměla mnoho, tak krušné chvíle samozřejmě nastaly. A upřímně nastávají v každém dalším období, postupem času se krušné chvíle mění.
V Šestinedělí jsem zažívala svou krušnou chvíli hned první den a noc doma. Po příjezdu z porodnice jsem měla pocit, jako když jsem byla pryč roky. Všude se něco válelo, taška tady, igelitka támhle. Nic nemělo své místo a do toho já s miminkem. Ikdyž bylo uklizeno, tak věci z porodnice a od každého dárečky vzaly za své. Jídlo jsme si objednali, ale než jsme se k němu dostali tak bylo studené.
Malej se prostě rozhodl, že v tom celém chaosu bude řvát a řvát a řvát. Kojení nám nešlo, takže cestou z porodnice jsem koupila elektrickou odsávačku a odsála dávku mlíčka. Výhoda toho všeho bylo, že jsem věděla, že je najedený. Ale stále řval. Cele koupání, mazání, oblékání, no prostě hrůza. Já brečela, že na tohle nemám a manžel mě uklidňoval, že si vše musí sednout a bude to dobré. Nakonec mě napadla masáž bříška a cvičení nožičkama. Každé mamince asi nemusím říkat jak moc se Peťovi ulevilo. Usnul. Ležel v posteli mezi námi a oba jsme se báli spát, ale zároveň jsme spánek potřebovali.
Další krušnou chvíli bylo období cca ve dvou měsících, kdy se Péťa rozhodl, že od 21:00 do 23:00 bude plakat. Bylo jedno jestli leží v postýlce, nebo zda ho chováme. Prostě brečel. Stačilo naštěstí upravit režim a trochu ho oblbnout. Spát místo v 18:00 chodí až ve 20:00 a jako mávnutím proutku byl klid.
Další období byly a jsou zoubky. První zub jsem poznala, že poplakával ze spaní. Stačilo dát dudlík a byl klid. Občas se ale tohle opakovalo i desetkrát za noc.
Nyní je Peťovi deset měsíců a krušné chvíle nastávají při přebalování, oblékání a vyslíkání. To je očistec. Na přebalovací podložce se točí, kroutí a přetáčí ze zad na břicho, utíká a samozřejmě řve. Občas vydrží s hračkou v ruce, ale ne vždycky ta samá hračka ho zaujme podruhé, ale když je unavený, tak je jako beránek. No jsem zvědavá jaké krušné chvíle postupem času nastanou ???.