Porod císařským řezem
Pamatuji si to jak dnes, když jsem v 5 ráno vstala s manželem, který odcházel do práce a já si jako každý den udělala Caro a snídani. V ten moment jsem ucítila, že je něco jinak. Zašla jsem na toaletu a zjistila, že mi nejspíš lehce uniká plodová voda. Nasledoval telefonát manželovi Petrovi, aby se vrátil. Vzhledem k tomu, že bolesti jsem žádné neměla, šla jsem dojíst chlebík a tak trochu za pochodu dobalit poslední věci do tašky. V tom okamžiku přilítl manžel a říká ,,ty jsi úplně v klidu“, nechápala jsem, proč jančit ?. Naložil věci do auta a vyrazili jsme. Cestou jsme se ještě zastavovali pro pantofle v nedaleké hasičárně, kde pusobíme jako dobrovolní hasiči (já jen čistě do počtu?). Petr pantofle nenašel. Říkám mu, že to nevadí, cestou je koupíme v obchodu se smíšeným zbožím ?. Naštěstí je měli a Petr měl obutí a nic nám nebránilo vyrazit do porodnice. Nechtěla jsem rodit v Praze, a proto jsem zvolila Oblastní nemocnici Kladno.
Po příjezdu jsem šla na monitor a stále nepociťovala žádné kontrakce, ikdyž monitor slabé zaznamenával. Manžel byl poslán do automatu pro jednorazové oblečení a mě si zatím začal vyšetřovat doktor. Nic horšího jsem do té doby nezažila. Takovou bolest jaká nastala jsem nikdy nepocítila, začala jsem křičet, ikdyž jsem se zařekla, že taková histerka já nikdy nebudu a vše ponesu nejvíc statečně. No nevím, rázem mi vyhrkly slzy a při přesunu na lehátko, aby mi mohli udělat ultrazvuk, jsem téměř necítila nohy. A to opravdu neco vydržím. Vše bylo v pořádku a tak mi napichli kanyku a doprovodili už i s manželem na porodní pokoj. Tam manžel zjistil, že nemá boty (nechal je v autě), dostal pytliky na hlavu, které si na ně natáhl (takže je ztrácel s každým krokem?). Dala jsem si sprchu a dostala oxytocin. Kvůli do zelena zabarvené vodě, jsem musela zůstat ležet a byla napojená na pásy. Musela se stále hlídat srdeční akce miminka, jestli má dost kyslíku atd.
Vše probíhalo v pořádku, takže mě po půl hodině, vždy pustili do sprchy, nebo se projít, mohla jsem i s pásama na míč, kde mi Petr masíroval zadá. Po kontrole mi praskli vodu, protože mi pouze unikala. Za celou dobu jsem se ale otevřela na 1cm a tak jsem kvůli zakalené vodě šla pro nepostupující porod na císařský řez. Větší strach jsem nikdy nezažila. Konec konců je to operace a pořad mě napadalo, co když se něco pokazí. Vzhledem k tomu, že jsme na tom byli zdravotně dobře, mohla jsem si vybrat, zda chci úplnou, nebo částečnou narkózu. Ma volba byla jasná ,,chci vidět mimčo“. Po císaři jsem nemohla mít bonding a tak bondingoval manžel.
Po umrtvení jsem cítila tlaky, tahy, ale nic hrozného. Anesteziolog mi seděl u hlavy a pořad na mě mluvil, snažil se mě rozptýlit. Byl skvělej ?. Hned mi našeho malého chlapečka ukázali a já byla šťastná, když jsem ho slyšela plakat. Bylo mi dobře s myslí, že je u něho manžel. Anesteziolog byl posel zpráv, zjistil mi, že měří 50cm a váží 3530g. Po zašití, mě oba přišli navštívit na sál, kde jsme chvíli byli spolu. Tam vznikla první fotka ❤️. Pak mi ho přiložili k prsu a já byla převezena na tzv. dospávací pokoj, kde mě hlídali (tlak atd.).Po 2 hodinách jsem jela na pokoj a tam jsme se setkali znovu, ale o tom zase příště …
